Dívka z obrazu

Karel Gott

CmKolikrát jsem stál tam, před tím F7krámkem,
kde mě G#hřál i Cmmráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým F7zámkem,
jenom G#já a Cmčas.
G#Kolikrát, když slunce vlídná Bzář zlátla,
Gmze starého rámu dívčí Cmtvář mě zmátla,
Fmdívčí tvář, jak růže ukryB7
v šál okroD#G#D#7-ý.
G#Čekal jsem, že dá mi znameBní, zbytečně,
Gmdívala se na mé trápeCmní netečně,
Fmpřesto jsem ten obraz toužil
B7mít v podkroD#G#D#-í. G7 
Přišel náhle pán a obraz koupil,
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna,
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou.
K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní,
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní,
malíři mi tohle rouhání
B7jistě promiD#no-o-oG#-o-oD#-ou. D#7 
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně,
teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vímn, že na mé znamení odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la.
Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:16:19.667+00:00
Výsledky hledání: